Proč mít rád hotelový bar

V některém z předešlých článků jsem psal, že bar to je místo vytržení. Nemůže to platit více, týká-li se to baru hotelového. Nejčastěji je totiž navštěvujeme na cestě a co je cesta jiného než opuštění zaběhlého? 

Mám jeden velmi oblíbený hotelový bar, kam si chodívám smít tu pěnu dní pomocí Negroni v počtu mnohokrát. A párkrát mi přišlo na mysl: „Jaké to je v takovém baru pracovat?“.

Ten princip krátkodobého vztahu s hostem, na něm je něco vzrušujícího. Je v něm odpovědnost, ale zároveň lehkost. Věřím, že může být osvobuzující jak pro hosta, tak pro barmana. Hotelový bar to je spiklenecký klub lidí opouštějících. Dává vám nový kontext – pojišťovák, obchodní cestující, opravář ledniček – tihle v hotelovém baru neexistují. Neboť tady není nudný patron, tady jsou kulisy, jeviště a trochu toho světla, ve kterém se vybarvíte, tak jak si to namícháte. 

Tady nejste odrazem vašeho lpění na každodennosti. Baví mě sledovat návštěvníky, jak svým příchodem vytváří nové souvislosti. Pozorovat je, jak si brzkým drinkem lajnují večer nebo tím pozdním uzavírají. Jak spokojeně zaplují do pohodlí, když barman s pokývnutím odsouhlasí jejich objednávku. Totiž hotelový bar ten musí umět vyhovět. Ubezpečit. Hned potom mě však lehce zlomyslně potěší představa hry s lehkou nepatřičností, kterou bych servíroval hned po úvodním podání hostů. A nikde jinde než v hotelovém baru by neměla tato strategie takový kontrast.

Když tak sedím v křesle a držím v jedné ruce sklenku cognacu a Upmanna v druhé, vidím v mysli to lidské zrnění. To nekonečné množství poprvé a na rozdíl od klasického baru také to množství naposled. Vidím sebe a jeho, myslím barmana – tu úsečku, která se při příchodu hostů jemně prohne dopředu, jako pevný bod v proudu. Musí to být strhující, vnímat tohle zpoza. Nebo otupující?

Zamýšlím se dále. Z hlediska provozního musí takový hotelový bar být jako divadlo s klasickým repertoárem, tu a tam osvěžené perličkou netradičního. Tam si můžete vylít své kreativní cukání, lehce pozlobit a pak zůstat perfektně schovaní za oponou těch všech standard. 

O to více se divím, že je stále spousta hotelů bez dobrých barů. Jasně se to nabízí - vždyť máte lidi v domě a navíc bývají již pěkně naladěni, natěšeni poznávat. Jsou jako rozněžnělé princezny, kterým nabídnete koktejlovou růži s nějakým tím ginovým trnem. Určitě bez odporu a snad

i nadšeně přijmou a zlaťáky už se sypou. Můžete z hotelového baru udělat galerii vašeho stylu, knihovnu vaší historie. Nebo jestli už máte těch lidí dost, můžete je klidně poslat na další výlet – hotelový bar to je vaše cestovka s okamžitým odesláním. Jen v klidu pobuďte na Kubě uprostřed Brna. 

Nebo si představte již ten příchod, někoho trochu bolí procházet kolem recepcí. Zkuste to zahrát takhle, představte si, že jdete vstříc svému apartmánu, tomu výchozímu bodu vašeho dobrodružství. Slečně za deskou při průchodu vystavte pozdrav zdvořile a přijatelně povýšeně. Pak zamiřte zrovna k baru, znale opomíjející pravidlo usazování.

Když pak omluvně na dotaz: „Číslo pokoje, prosím?“, odpovíte suše: „Ououseven“, nikdo vám to nemůže mít za zlé. V hotelovém baru se přeci může stát vše.

MB