Stylově odmítnout pózu

Slovíčko styl můžeme v baru použít snad téměř ke všemu. Stylové dveře, lustr, sofa a stylový displej, stylový motýlek, který má na krku stylový barman. Nejsme z toho už trochu přestylizovaní?

Já nám však jasné, že stylovost je pro bar nevyhnutelná nutnost. Došlo to tak daleko, že dokonce i absence stylu může být považována za jeho projev. A proč na tom být stylový, tak lpíme? Protože bar – to je místo vytržení a styl to je jeho nástroj. 

Jeden krok, překročení prahu dveří a můžeme se ocitnout v třicátých letech Ameriky, secesní Paříži, v minimalistickém Japonsku nebo třeba dineru z filmové pomády. Mírně nadneseně řečeno je styl ambasadorem vašeho záměru. A tak si dobře rozmyslete, kam chcete hosta vyslat. 

Nestačí však pouze skleněná barevná vitráž, zvonek místo doormana, japonské znaky na zdi, abychom mohli mluvit o stylovosti podniku. Musí být propojeno spousta detailů, které buď vyzvednou celý bar do výšin nebo ho utopí v kýčovité nepatřičnosti. 

Ale ani zlatý strop nebo křišťálové sklenice vám nezaručí pozornost a úspěch. Co tedy udělat pro to být stylový, jak získat pozornost? To je milionová otázka. Doslova. Jestli to víte, prosím dejte vědět! 

Není tajemstvím, že pracuji na otevření vlastního baru a velmi často se setkávám s otázkou:

„V jakém to bude stylu?“

Pokud bych měl k dispozici jasnou odpověď, byla by ta otázka prostá. No naneštěstí mě nenapadá odpověď jiná než: „Přeci v našem!“

Bylo by jednoduché říci: prohibičním, minimalistickém, rustikálním nebo moderním. Zkratky jsou jednoduché, ale tím omezující.

K stylovosti nejsou návody. Jeden by mohl opáčit, že od toho jsou trendy a ten kdo je sleduje, ten stojí v čele. Tenhle diktát vkusu je však o to nebezpečnější, čím je přitažlivější. Neboť trendy leč lákavě vyvedené ve všech barvách později v šedi pomíjejí. Jenže bar to nemá být místo vzniklé na pár měsíců, skvělý bar musí obstát v běhu času, přestát všechny zemětřesení v náladách dámy zvané móda. A jak to bar dokáže? Myslím jen tehdy bude svůj, nebude dbát trendů jako dogmat, ale bude je podrobovat těžké zkoušce vlastního názoru. Touhle optikou je třeba prohlédnout vše od toho blištivého stropu, až po oprýskané umyvadlo.

Bar však jak dobře víme, nedělá jenom nábytek, ale hlavně barman a host. Když už každé světlo svítí kam má, v barových zrcadlech se odráží plamen svíček, muzika si v přestávkách rozhovorů pokřikuje své litanie o pozornost a vůbec všechno je tak jak má, přichází na scénu ten usměvavý někdy mírně náladový pacholík. Co si budeme – barmani to jsou kohouti, rádi se šňoříme a rádi to až s narcistní pečlivostí přeháníme. Někdy působíme mírně směšně, jak tam stojíme jako na piedestalu a v každém našeme pohybu kopírujeme Bekeho Mariana, nebo toho japonce, co svým stylem šejkování ohýbá kontinuum. Pak po dlouhých nocí, když jako spráskaní herci uklízíme rozbité sklenice, prošlápnuté šejkry, narovnáváme koktejlové lžičky, si uvědomíme, že být stylový to nelze jen tak odkoukat, ukrást a jednoduše přebrat.

Styl si musíme vybudovat, najít ten sobě vlastní a pak si ho hýčkat. Styl nejde předstírat, není to póza, je to projev vašeho ducha. A to se o nás mluví jako o hercích, jak rád vám to vyvrátím! Vždyť pomyslete, co všechno takový stylový barman dokáže. Začíná to již ve dveřích, kde vás upřímně, ale přeci jen trochu hlasitěji pozdraví, pak se za to lehce skloněným pokorným pohledem omluví.

S novu nabitou sebedůvěrou nabídne nápovědu k výběru, s pochopením vám však rád poskytne další minutku na rozdýchání. Mezitím s chaplinovskou tragikomikou potisícé vzduchem prohodí pár maitajů, s milimetrovou pečlivostí je ozdobí a s úsměvem raráška je pošle plavovlasým femme fatale na baru přímo před jejich přednosti s přesně načasovaným pomrknutím a sebevědomým: „Dámy, vaše koktejly.“ A tohle všechno s lehkostí, s jakou Caporale otevírá láhev šampaňského. Tohle přeci nelze zahrát, takhle stylový prostě musíte být!